Po shlédnutí tohoto videa, kde si kocour ani nehrál a už ve videu jde vidět že velmi špatně polyká, jeho chlupy dávají signál že není něco v pořádku a ta velikost je docela zarážející na půl ročního kocoura. Začala jsem přemýšlet jak nejrychleji ho dostanu domů.

V noci jsem nemohla spát a přemýšlela, co je vlastně špatně a jak jej dostanu domů (s 2 dětmi to vlakem nešlo). Zavolala jsem tedy kamarádovi a zároveň chovateli Britských koček a poprosila ho, jestli by se mnou mohl pro kocoura zajet. Kamarád mi sdělil, že by mu to vyšlo už ve středu 10.11., tak jsme se domluvili na večer a já začala připravovat ubytování pro malého maroda. Přišla domluvená hodina a já sbalila plastovou přepravku na malé koťata a vyrazila společně s oběma dětma. Paní Blažkové jsem zavolala že kamarád má cestu do Pardubic a tak se s ním svezu a vyzvednu si kocoura. Přijeli jsme k nim domů a paní Blažková nás nepustila ani dovnitř, stáli jsme v čtvercové předsíni a čekali, kocoura mi donesla s tím: "Tady máš Toffíka a tím bych to ukončila". V tu chvíli kdy jsem ho viděla jsem neměla slov!!! Fotky a video bylo mnohem lepší než tvrdá realita. Kocour byl malý, hubený, z nosu mu teklo, do krvava rozedřený nos, kolem pusy krusta kvasinek nebo co to vlastně bylo, kocour sotva chrčel jak nemohl dýchat a měl tak zvětšené mandle že to jsem ještě NIKDY neviděla...

Po chvíli jsem se vzmohla na otázku: "To jsi si nevšimla že je kocour nemocný?" Odpověď byla: "Já nejsem veterinář."

Já: "Ale u veterináře jste s ním přece byli?"

PPí. Blažková: "Ale ten se mu koukal jenom na oči."

PŘekla jsem si tedy o očkovací průkaz, který jsem obdržela spolu s rodokmenem a opuštěli s kocourem v náručí předsíň, dveře se zaklaply ani pozdrav na rozloučenou...

Po cestě byl kocour v přepravce na klíně, jen cestou z Přelouče do Prahy kocour tak 20x kýchl až narazil hlavou o bok přepravky (tak nevím že by ani laik nepoznal, že je nemocný). Přijeli jsme domů, manžel viděl kocoura a bylo vidět jak v něm narůstá vztek, půl roční kocour se bez problémů vlezl do přepravky pro malé koťátka. Doma jsme jej z přepravky vytáhli a manžel jen nevěřícně kroutil hlavou, že něco takového za celou dobu chovu v životě neviděl a doufal, že to v životě neuvidí (chová již více než 15 let). Kocour sotva stál na nohách a byl apatický, raději ležel ,než by chodil.

Foto z 10.11.2010 22:00 2 hodiny po příjezdu domů.

Absolutně vůbec neměl zájem o krmení nebo vodu. Stříkačkou jsme mu dávali tatra mlíčko a na jemno nakrájené masíčko jsme mu cpali do krku, aby alespoň něco snědl, dále sice s potížemi ale spolk pastu REKONVALESCENT, která je vhodná pro kočky po operacích nebo pro nemocné kočky, které nežerou. Druhý den manžel zašel s kocourkem na veterinu, kde se potkal s paní veterinářkou, která jej očkovala:

Mezi řečí paní veterinářka byla zděšena v jakém stavu toho nebohého tvorečka vidí a říkala že v útulcích 70% takto vypadajících koťátek umírá, malý Tofík měl opravdu na mále a ještě pár dalších dní to bylo velmi krušné, potýkal se mezi životem a smrtí - nechtěl jíst a stále hubl, starost o něj byla veliká: jako o novorozené koťátko, které nemá maminku. Myslím že každý chovatel se dokáže vžít do situace, když by našel v takovém stavu svůj odchov, první 2 noci jsem skoro vůbec nespala, něco probrečela a kocoura litovala a podávala mu antibiotika aby mu ten opuchlý krk splaskl. Trpěl na průjem - jak měl prázdne střeva a nafouklé bříško jako děti v Somálsku, opravdu to bylo k pláči.

Aby toho stresu na mě bylo málo, na výstavě v Pardubicích mě pan Libor Blažek ústně napadl, abych je přestala pomlouvat, že prý už toho bylo dost. Na základě tohoto napadnutí, jsem se rozhodla celý příběh Tofíka zveřejnit, aby si každý udělal obrázek o tom co je pomluva a o tom co se zakládá na faktech, svědcích, veterinářích, fotkách a videu... Milí chovatelé, dejte si pozor kam prodáte zvířata a hlavně si uvědomte, že i za 3 měsíce, kdy o kotěti nebudete vědět se může přihodit něco nečekaného...

Je nutné si uvědomit, že neposkytnutí kvalitní veterinární péče je v rozporu proti pravidlům FIFe, ČSCH a také veterinárního zákona a je jistým způsobem týrání zvířat...

Dnes v pondělí 15.11.2010 je již kocour na tom o hodně lépe a máme naději že se z toho vyhrabe. Začal papat kotěcí granulky a přibral již na 1,59 Kg. Skáče po pokoji, hraje si a běhá za náma jako pejsek, je vděčný za každé pohlazení. Jen podle toho jak se chová, když mu manžel dává maso z ruky, má strach, že mu to někdo sní - kouše do ruky a prstů až do krve, obrázek o tom jak se asi kocour měl ve zmíněné chovatelské stanici si může udělat každý z vás.

Ve čtvrtek 18.11.2010 je už Tofíček skoro zdravý, má jen mírně zvětšené mandle. Každý den sní celou misku s kotěcími granulkami a 2x denně talířek hovězího masíčka. Po týdnu již váží 1,8 Kg, kdykoliv k němu příjdeme, hned běží k talířku na masíčko a čeká že zase dostane :o) Je z něj zase hravé koťátko, běhá, skáče a zlobí jako malý kluk.

Ve čtvrtek 2.12.2010 - Tofík u nás za 3 týdny přibral přes 1/2 Kg. Je již naprosto zdravý a jeho veliký apetit mu pomáhá překonat i problém s očičkama. Za poslední týden je veliký posun v zákalu na očičkách, který téměř zmizel ( že by opravdu jen následek špatné výživy v mládí?), chlupy mu začaly růst, na ocásku máme již krásně hustou podsadu a po těle o něco delší chlupy a nádhernou kvalitu. Při poslední kontrole byla paní veterinářka nadšená, jak se z toho krásně vylízal a osobně si myslí, že doroste do normální velikosti kocoura. Prostě a jednoduše nám Tofíček dělá jenom radost, rád si s dcerkou maluje :o) a celkově se zapojuje do kde jaké lumpárny, která mu kouká z očí. Pár foteček a jedno krátké video přiládám.

TTofíka jsme darovali do výborné péče rodiny Zbořilovy dne 5.1.2011 nám přišly první fotečky nafocené mobilem (horší kvalita). Jde vidět že si Tofík s novým kamarádem rozumí a hlavně se o něj výborně starají.

Ke konci února nám přišel email o tom, že Tofík se má skvěle, krásně papá a do dnešního dne s ním nebyl jediný problém, očička jsou již také v pořádku, domluvili jsme se na návštěvě na konci dubna, už se na něj moc a moc těšíme! Nové fotečky přiložíme již brzy.

Děkuji JUDr. Jolaně Thinové, Mirce Litvanové, Daně Skokanové, Aničce Kostkové, Ing. Arch. Gabice Minárové, Katalin Horváth, Petře Šnajdrové a v neposlední řadě Lukáši Vaňkovi ( který byl přítomen při odběru kotěte ), Liborovi Šulovi, Radce Žídkové a dalším za Vaše rady, starost, zájem o Tofíkovo zdraví a hlavně za Vaše kamarádství!!!